Historie Jukeboxů

Co je to jukebox?

Jukebox přístroj, který za malý finanční obnos zahraje zvolenou písničku. Dnešní jukeboxy jsou limitovány pouze velikostí úložiště písniček - pevného disku, není totiž problém aby v jukeboxu bylo třeba 50.000 skladeb. Technologie se neustále vyvíjí a možnosti se budou v budoucnu rozšiřovat. Již teď je možné se k jukeboxu připojit třeba pomocí internetu. O to víc je zajímavé, že ve starých jukeboxech byla jen jedna písnička.  

Galerie historických jukeboxů

Myšlenka jukeboxu

Hlavní myšlenka je, aby existoval přístroj, který dokáže zahrát hudbu aniž by byli přítomní hudebníci. Teba zvonkohra nebo flétnové hodiny by mohly být brány už jako první jukeboxy. Uměly sice jen jednu písničku, ale princip jukeboxu byl splněn.

První jukeboxy

První zmínka o takovém jednoduchém jukeboxu je kolem roku 1600, kdy Augburský tkadlec Heinlein navrhnul a zhotovil zařízení s válečkem na kterém byly výstupky. Každý výstupek znamenal určitou notu a při otáčení válečkem přístroj hrál. Hudebníci dokonce skládali hudbu vhodnou pro tehdejší "jukeboxy". Například Mozart skládal ke konci svého života pro automatofonické nástroje a dokonce se v těchto skladbách pokoušel vytvořit vlastní sloh. Dokonce i Bethoven a mnoho dalších skladatelů si oblíbilo hrací automaty a skládalo pro ně skladby.Majitelé hostinců si dali zhotovovat hrací hodiny se skladbami významných skladatelů a flétnové hodiny a kolovrátky reprodukovaly vídeňské valčíky z nichž mnohé byly složeny jen pro tento druh reprodukce a bavily hosty v zábavních podnicích.

V 19. století přišel další objev pneumatického zařízení který se uplatnil u všech typů automatofonů kromě hřebíčkových nástrojú, zejména však u pianoly, jejíž hru - pokud šlo o tempo a dynamiku - mohl si člověk sám řídit. V roce 1912 byl uspořádán v královnině sále v Londýně koncert, při němž Londýnský symfonický orchestr doprovázel Griegův klavírní koncert a moll hraný pianolou (automatické piano).Vynález pianoly odstartoval skutečný boom samohrajícíh strojů, který přišel v polovině devatenáctého století.

Konceptu jukeboxu se pak automatické piano, původně vyráběné pro domácí použití, přiblížilo v momentu, kdy se do něj vyvrtala díra na vhození mince.

Elektrické jukeboxy

Ve 30. letech přišla krize a po krizi elektrifikace.  Na myšlenku pravé hudební skříňky zřejmě přišel majitel baru v San Francisku, který prý nechtěl platit honoráře hudebníkům a naopak se snažil najít cestu jak by on sám na hudbě vydělal a tak si nechal vyrobit před více než 120 lety první jukebox na světě.Za otce tohoto jukeboxu, budeme-li toto z dnešního pohledu jednoduché zařízení, které do jukeboxu mělo ještě hodně daleko, nazývat tímto slovem, se považuje mechanik a podnikatel Louis Glass. Tohoto šéfa sanfranciské pobočky společnosti slavného vynálezce Thomase Alvy Edisona Pacific Phonograph Co. totiž napadlo umístit Edisonův fonograf, první přístroj na záznam zvuku, do dubové bedýnky, na které byly připevněny čtyři trouby pro poslech. Z ní se potom po vhození pěticentu neboli "nikláku" linula dvě minuty hudba a zákazním mohl poslouchat melodii pomocí jedné z trub. Váleček se záznamem se měnil denně, jelikož se značně opotřebovával .Najednou se mohly používat všechny čtyři trouby a po skončení písničky musel posluchač utřít použitou trubici utěrkou. Tento první jukebox nainstalovali pak společně s Williamem Arnoldem, dne 23. listopadu 1889 v baru Palais Royal Saloon v San Francisku a úspěch této hrací skříňky byl okamžitý k nelibosti barových muzikantů.Vhozenými mincemi se jim pořizovací cena údajně vrátila u každého automatu za pouhé dva týdny.

První pravý jukebox

 Za otce tohoto jukeboxu, budeme-li toto z dnešního pohledu jednoduché zařízení, které do jukeboxu mělo ještě hodně daleko, nazývat tímto slovem, se považuje mechanik a podnikatel Louis Glass. Tohoto šéfa sanfranciské pobočky společnosti slavného vynálezce Thomase Alvy Edisona Pacific Phonograph Co. totiž napadlo umístit Edisonův fonograf, první přístroj na záznam zvuku, do dubové bedýnky, na které byly připevněny čtyři trouby pro poslech. Z ní se potom po vhození pěticentu neboli "nikláku" linula dvě minuty hudba a zákazním mohl poslouchat melodii pomocí jedné z trub. Váleček se záznamem se měnil denně, jelikož se značně opotřebovával. Najednou se mohly používat všechny čtyři trouby a po skončení písničky musel posluchač utřít použitou trubici utěrkou. Tento první jukebox nainstalovali pak společně s Williamem Arnoldem, dne 23. listopadu 1889 v baru Palais Royal Saloon v San Francisku a úspěch této hrací skříňky byl okamžitý k nelibosti barových muzikantů. Do května následujícího roku se v různých sanfranciských barech objevilo dalších 14 jukeboxů a dostaly se poté i na zaoceánské lodě, kde zpříjemňovali dlouhé plavby. Glass s Arnoldem si svůj vynález nechali patentovat. Vhozenými mincemi se jim pořizovací cena údajně vrátila u každého automatu za pouhé dva týdny. A zkrátka nepřišel ani Edison. Ten si na své konto připsal deset tisíc dolarů za propůjčení licence na fonografy a drobný podíl ze zisku provozovaných automatů. Problémem prvních jukeboxů bylo, že dokázaly hrát pouze jednu skladbu. Majitelé barů sice občas měnili válečky ve fonografech, ale stále to nebylo ono.

Zlatý věk jukeboxů

Současnost